Leden 2024 byl na našich stránkách hodně zmapován v samostatných recenzích. Dominovali například noví MADDER MORTEM, ale uznání se dočkali třeba i SGAILE nebo VEMOD, zato Marigoldovi oblíbenci CALIGULA'S HORSE zanechali v naší redakci dost vlažné odezvy, takže nezbylo než je zařadit do tohoto souhrnu. K tomu přihodím ověřená jména v podobě legendy MASTER či již osvědčených EXOCRINE, doplním o méně známé kousky, a myslím, že ve výsledku to bude zase dost pestrá kolekce.
Recenze již mají: ENGULF - The Dying Planet Weeps, SGAILE - Traverse The Bealach, MADDER MORTEM - Old Eyes, New Heart, NO TERROR IN THE BANG - Heal, VIPASSI - Lightless, VEMOD - The Deepening, RESIN TOMB - Cerebral Purgatory, RIBSPREADER - Reap Humanity, DOGMA ART - Vzkříšení, VITRIOL - Suffer & Become.

GOOD NIGHTOWL - Belief
SVDESTADA - Candela
CAVE SERMON - Divine Laughter
MASTER - Saints Dispelled
SLIFT - Ilion
CALIGULA'S HORSE - Charcoal Grace
COGNIZANCE - Phantazein
EXOCRINE - Legend

Pod čarou:
MEKONG AIRLINES - Elcesio
AN EDIFICE TOWERING THE EARTH - A Mammoth Rests
AT THE PLATES - Omnivore
HAUNTOLOGIST - Hollow
ALBEIT, A MOON - The Light Is Bright & That's Oka
CASEY - How To Disappear
INFANT ISLAND - Obsidian Wreath
LORD DYING - Clandestine Transcendence
MESAVERDE - All is Well
THE RODS - Rattle The Cage
KNOLL - As Spoken
MOUNTAIN CALLER - Chronicle II: Hypergenesis

GOOD NIGHTOWL - Belief

Schované v příšeří bandcamp vesmíru se mi podařilo náhodně nalézt dílo Daniela Cuppse aka GOOD NIGHTOWL a jeho hudba zapadla až neuvěřitelně do období, kdy jsem intenzivně vstřebával úchvatné album "Cold Waves Divide Us" skotských MIDAS FALL. Svým způsobem je hudba tohoto Američana dost podobná, také se jedná o uvolněný alternativní indie rock zaměřený na citlivé aranže a rozvíjející emotivní motivy až progresivním způsobem do plných a mnohotvárných skladeb. Citlivý a náladový tón je ale tím hlavním a nosným. Cupps je možná trochu přímočařejší, nedisponuje vokálem kvalit Elizabeth Heaton a často se uchyluje k postrockovému cyklení, ale i tak je jeho hudba nádhernou procházkou citlivě pojatou rockovou alternativou.

Self released / 1. ledna 2024

SVDESTADA - Candela

Temný crust s černou duší z Madridu, tak by se dala charakterizovat deska "Candela". Hudba, která má slušný drive a přesto nerezignuje ani na melodickou složku. Skupina dokáže příjemně rozvíjet motivy a šikovně stavět skladby na agresi i plynulosti, takže je to hudba v rámci stylových mantinelů i celkem pestrá. Jen vokál se zuby nehty drží své řvavě skřehotavé polohy, která odkazuje k black metalu. Tím je ostatně muzika španělské skupiny výrazně ovlivněna, i skladatelsky a především aranžérsky se totiž mnohde tlačí do řekněme postblackových poloh, plynulé rotace riffů prohánějících se jako studené vichřice přímo odkazují na severský model černého kovu. Ale je zde i vzteklá průbojnost a důraz, rezonují tak i hardcore a post punk vlivy. K tomu španělština jako zajímavý doplněk.

Pundonor Records / 5. ledna 2024

CAVE SERMON - Divine Laughter

Do postmetalového ranku zařazovaná skupina CAVE SERMON je Charlie Park, který začal jako instrumentální sólo projekt, ale pro vydání svého druhého alba si našel vokalistu Miguela Méndeze. Dostal tak svou hudbu do komplexní roviny a stvořil album opravdu obdivuhodně hutné, hrubé, plné tlaku, ale současně pestré. Stylově se rozkročil zeširoka a vzal inspirace z různých směrů. V deathmetalové rovině se často zjevuje podobnost s novinkovou deskou "Infinite Mortality" od REPLICANT. Ale ve chvílích, kdy Park zabrousí do ještě více disonantních a vypjatých poloh, objevuje se příbuznost i s Američany INFANT ISLAND, kteří shodou okolností také vydali své další album "Obsidian Wreath" týden před "Divine Laughter". Dostáváme se tak i do razantních hardcore šablon, které skupina lepí na své atmosféričtější pasáže. Zde se pak objevují i post black vlivy a překvapivě ladně souzní i s post hardcore modely typu NEUROSIS. K tomu přidejme ještě drone pasáže. Mohlo by se zdát, že je to nesourodá směs, ale ono to ve výsledku funguje víc než dobře. Park prostě umí vše poskládat a vybalancovat do proměnlivých, ale dokonale souznících hudebních ploch, které zajistí, že se posluchač rozhodně nebude nudit.

Self released / 19. ledna 2024

MASTER - Saints Dispelled

Paul Speckmann a jeho legenda MASTER jako by nestárli. Tak ano, vousisko už má Paul řádně šedivé, ale jeho hudba má stále šmrnc. Je to samozřejmě porce především pro příznivce old school death metalu, nic jiného se ostatně ani nedá čekat. Skladby se tak drží osvědčeného mustru a nikam neuhýbají. Dočkáme se tedy především valivých riffů, povětšinou ve středním tempu, ale má to slušný drive. K tomu můžeme připočítat klasicky pojatá hvízdavá sóla, hluboký growling a typicky frázované vokální linky. Objeví se i nějaké ty divočejší pasáže odkazující i ke skutečnosti, že hudba MASTER koketuje i s thrash metalem, ale možná nejvíce fungují ty zatuchlejší místa, kde to je i příjemný smrádek jako od starých OBITUARY. V minulosti Paul ne vždy nabízel hudbu opravdu výraznou, jeho ortodoxní přístup si prostě vybírá svou daň, ale po delší pauze (předchozí album vyšlo ještě před covidem v roce 2018) se to teď podle mě dost povedlo. Dalo by se říct, že MASTER jsou zamrzlí v čase, ale z nějakého důvodu mi to v případě "Saints Dispelled" nevadí.

Hammerheart Records / 19. ledna 2024

SLIFT - Ilion

Tahle předlouhá stoner psychedelie je jeden velký halucinogenní trip. Zavřete oči, zapomeňte na realitu, zde je výlet mimo naši planetu, dokonce snad mimo celý vesmír. Francouzi stvořili epické dílo připomínající výlet do jiné dimenze. A jako dopravní prostředek si zvolili paletu mnoha rockových a metalových stylů, logicky těch zaměřených na emoce a nálady. Startujeme tedy pomocí motorů napájených valivým stoner metalem, navigaci zajišťuje psychedelic rock, tedy spíš nám zamotává cestu a prodlužuje výlet do exotických zvukových zákoutí, odpočinek zajistí trocha post rocku. Hutné drone doom výbuchy naženou tlak do turba, aby pak jemná naechovaná akustika lehce vyklusala do zvonivé ladnosti táhlých chórů. Neustálé kudrlinky a rezonující psycho výpady drží řízení v pozoru, zde se nejede po hladkých plochách, zde se prodíráme nahuštěnou oblačnou sférou. Peklo nebo ráj, dole nebo nahoře, při poslechu tohohle eposu se ztratíte i ve vlastním těle. Nejpůsobivější psychedelie, co jsem za poslední roky slyšel.

Sub Pop Records / 19. ledna 2024

CALIGULA'S HORSE - Charcoal Grace

Tito Australané mají pověst šikovných prog metalových tvůrců. Jejich předchozí počiny vždy znamenaly trefu do černého, nechyběly hezké melodie, procítěný projev i důrazné riffy. Aktuální deska ale jako by klouzala jen po povrchu. Samozřejmě se skupině nedá upřít zručnost a bohaté zkušenosti nedovolí, aby svůj materiál prodali nějak levně. Skladby plynou ladně a procítěně, ale jako by se z nich vytratily výrazné nápady, chybí vzruch a něco, čeho by se posluchač mohl častěji chytit, co by upoutalo a oslovilo. Nakonec je to tedy další počin, kde forma vítězí nad obsahem. Je to perfektní provedení, pod kterým ale často chybí základ, tedy zajímavý hudební nápad, poutavý motiv nebo výrazná melodie. Přesto se něco působivého samozřejmě najde, na mě nejvíc funguje burcující "Charcoal Grace IV: Give Me Hell", kde se prosazuje energicky živá riffová důraznost. Ve výsledku to není vůbec špatné album, jen jsme od CALIGULA'S HORSE asi čekali víc.

InsideOut Music / 26. ledna 2024

COGNIZANCE - Phantazein

Silný začátek roku v deathmetalovém stylu potvrzují Britové COGNIZANCE. Skupina fungující už nějakých dvanáct let dlouho vydávala jen EP, na debut si počkala až do roku 2019, ale od té doby tu máme třetí album, které dokazuje, že zkušeností již má skupina dost. A tak je "Phantazein" skvělou ukázkou technicky pojatého death metalu, kterému nechybí veškeré stylové ingredience. Je zde slušná porce brutality, vrstevnaté struktury navíc působí dostatečně mohutně. Pod povrchem se ale dějí i další věci, ať už jsou to bublající basové vyhrávky, rezonující kytarová echa, nebo "jen" místy až vesele se prohánějící sóla. Trocha těch lehčích riffovaček se také najde. A jelikož nechybí ani nějaké ty náznaky melodické přívětivější tváře, je "Phantazein" vlastně dokonalou ukázkou technického death metalu. Možná to není úplně masterpiece, ale funguje skvěle.

Willowtip Records / 26. ledna 2024

EXOCRINE - Legend

Francouzi už se jednou objevili v ALBOVÁ NADÍLKA - #06/22, jejich progresivní a technický death metal se od té doby příliš nezměnil. Opět je to kvalitně instrumentálně zvládnutá řežba plná změn tempa, výrazných sól a zajímavých riffů. Něco se ale přece jen změnilo, EXOCRINE vždy používali i ladné a v kontrastu se zbytkem hudební náplně se nesoucí ženské vokály, které byly na jedné stráně obohacující, nicméně pro mnohé fanoušky mohly působit i kontroverzně. Na "Legend" si tento zjemňující prvek odpustili a jejich progresivní death metal nabral ještě důraznější a živelnější podobu. Jasnější, ale průrazný, zvuk vždy patřil k EXOCRINE, nebo, lépe řečeno, mu sluší. Stejně je to i na "Legend", a tak si můžeme vychutnat veškeré ty hravé prvky, které skupina s lehkostí prezentuje. Další povedený kousek do jejich diskografie.

Season of Mist / 26. ledna 2024

Pod čarou:

MEKONG AIRLINES - Elcesio (Detroidnitzrockcityrecords / 1. ledna 2024)
Jedno z těch nenáročných, ale příjemně plynoucích instrumentálních postrockových alb.

AN EDIFICE TOWERING THE EARTH - A Mammoth Rests (Self released / 5. ledna 2024)
Norsko jako země zaslíbená nestandardním metalovým formám stále produkuje zajímavé experimenty. Jedním z nich je i tohle duo, které si na instrumentální bázi hraje s metalovými formami typu prog, djent, death, sludge, grind a vše svérázně ohýbá k obrazu svému.

AT THE PLATES - Omnivore (Hemispheres Decayed Media / 5. ledna 2024)
Název i grafická stylizace loga jasně naznačují, kam nás Američané AT THE PLATES vezmou na výlet. Podobnost s AT THE GATES není náhodná, ono slůvko "plates" však také ne. Nadhled a komedie z desky prýští, ale nijak neubírá na vlastní hudební pochoutce, kterou skupina uklohnila. Nešetří kořením a své laskominy servíruje hezky horké. Jen ten zvuk je jako z osmdesátých let minulého století.

HAUNTOLOGIST - Hollow (No Solace / 8. ledna 2024)
Polský projekt vycházející z blackmetalových kořenů to hrne převážně v plynulém tempu, netlačí moc na důraz, ale přesto skladby neztrácí energii a hlavně atmosféru. Energická a proměnlivá skladba "Golem" je vrcholem alba. Jen to pohádkové vyprávění "Car Kruków" si možná mohli odpustit.

ALBEIT, A MOON - The Light Is Bright & That's Okay (Self released / 10. ledna 2024)
Parta z Delaware hrne řvavě dominantní post hardcore, který s chutí využívá i postrockové postupy, vokál vyhrocený, hlásící se ke screamo ranku, zbytek hravý a odkazující na hardcore kořeny.

CASEY - How To Disappear (Hassle Records / 12. ledna 2024)
Velšská post hardcore parta z velké části odplula až kamsi do poprockových a postrockových melodií a v takto přívětivé poloze zůstává po většinu času.

INFANT ISLAND - Obsidian Wreath (Secret Voice Records / 12. ledna 2024)
Vypjatě řvoucí post hardcore s dalšími přesahy do screamo či black metalu.

LORD DYING - Clandestine Transcendence (MNRK Music / 19. ledna 2024)
Tito Američané jsou známí svým svérázně pojatým doom metalem a nejinak je tomu i v případě novinky "Clandestine Transcendence".

MESAVERDE - All is Well (Apollon Records / 19. ledna 2024)
Tuhle desku trochu sráží ne příliš přesvědčivý vokál, jinak je to příjemný, i když hodně tradičně a umírněně pojatý prog rock.

THE RODS - Rattle The Cage (Massacre Records / 19. ledna 2024)
Veteráni klasického heavy meatlu, americká skupina stará přes 40 let, kterou vede David "Rock" Feinstein, bratranec Ronnie Jamese Dia, to i v roce 2024 hrne někde na hranici hard rocku a starých JUDAS PRIEST. Nenáročné, ale vcelku poslouchatelné.

KNOLL - As Spoken (Self released / 26. ledna 2024)
Drsný grindcore, který občas jakoby zpomalí a pak je to těžká depka. Po téhle desce se mi nechce jít spát.

MOUNTAIN CALLER - Chronicle II: Hypergenesis (Church Road Records / 26. ledna 2024)
Instrumentální trio (dvě ženy, jeden chlap) svou hudbu převaluje převážně v postrockové lázni, ale nebojí se též trochu přitlačit a dodat i progresivnější prvky. Většinu času ničím nepřekvapí, ale jediná skladba doplněná zpěvem naznačuje, že pokud by skupina našla schopnou vokální posilu, byla by z toho opravdu slušná alternativně rocková jízda.

#NovaAlba #GoodNightowl #Svdestada #CaveSermon #Master
#Slift #CaligulasHorse #Cognizance #Exocrine